První orba koněm

Zveřejňujeme pro Vás, čtenáře, příspěvky o dění
souvisejícím s činností spolku a také příspěvky vyžádané. Požádala
jsem ing. Tomáše Dibďáka o vyprávění o akci, která byla svým
způsobem jedinečná a volně navazuje na předchozí „Vinařskou
povídku“. Pana Dibďáka jsem poznala při vyslovení nabídky dřevo stavby
do chovatelského zázemí a vím, že k beganům má blízko skrze své
prarodiče ze Šumavy. Je vinařem z přesvědčení a je příznivcem
chladnokrevníků tzv. „v záloze“. –JiS-


První orba koněm

V naší vinici se od nepaměti půda obdělávala. Vždy to bylo strojně.
Vzhledem k tomu, že poloha vinice již patří k těm severnějším výspám
moravského vinařství, půdy jsou zde slínovité, tuhé, v neobdělávaných
místech plné kamení. Proto orba a údržba půdy v době ozelenění vinné
révy není vůbec jednoduchá.

Po převzetí vinice jsem chtěl pokračovat v obdělávání podle starých
osvědčených metod. Techniku jsme však funkční neměli. Protože jsem měl
odjakživa slabost pro chladnokrevné koně, oslovil jsem Oskara Sněhotu, coby
odborníka na slovo vzatého v oblasti orby a to nejen orby vinohradů.
Problémem však byl fakt, že Oskar Sněhota pochází z oblastí, kde jsou
vinice převážně na půdách písčitých až hlinitých s vlastnostmi
předurčujícími pro aktivní obdělávání i ve vinohradech. Proto bylo
velice dobře, že si pan Sněhota s sebou přivezl dva hřebce a mohl je tedy
střídat. Ale to předbíhám.

Byl listopad, již při rozednění bylo vidět, že v celém kraji se
válí mlha. Oskar Sněhota přijel s neuvěřitelně malou Avií na náves,
kde jsem se s ním pozdravil a vyrazili jsme do kopců, do vinohradů. Avii
jsme odstavili před oplocenou tratí Ohrazené. Nejdříve byl vyveden hřebec
českomoravského belgického koně Aron. Byl to svým věkem adolescent plný
síly, aktivity, divokosti, ale i chuti do práce, chuti učit se.

Byl podzim a vinohrad se měl orat tzv. k hlavám, tedy vlastně do rozhonu.
Tomu odpovídá i nastavení vinohradnického pluhu. Je menší a lehčí než
běžné pluhy do pole. Postrádá také samostatná kolečka. Oskar si na
řeči nepotrpí a tak po obhlédnutí vinohradu zarazil špici pluhu do hlíny
a povelem se kůň vydal uličkou dolů. Začíná se vyoráním první brázdy
co nejblíže k hlavám vína a postupně se půda ukrajuje směrem do středu
řádku. Úrodná půda se tak překlápí směrem ze středu uličky
k hlavám. Mladý tříletý hřebec Aron nebyl zvyklý na takové podmínky a
neměl ani tolik odoráno. Jelikož byl příliš rychlý a práce v tak
těžké půdě potřebovala jemnější, přesnější a pomalejší práci
s pluhem, byl Aron vystřídán podsaditějším a rozvážnějším norickým
hřebcem jménem Nar. Je důležité, aby kůň šel plynulým, pomalým krokem,
nevybočoval z určeného směru a byl ochotný jít těsně u kmínků vína.
Ani do lesa pro přibližování dřeva se nehodí kůň, který spěchá stále
do cvalu nebo i rychlého kroku, který bude s břemenem smýkat a trhat. Zde
to platí dvojnásob, jelikož s pluhem se nesmí poškodit vysazené rostliny,
ani vinohradnické konstrukce. Při zaháknutí pluhu o betonové nebo ocelové
sošky hrozí nejen zničení pluhu, ale také zranění.

Mlha se nemínila rozplynout celý den, ale Oskar Sněhota s Narem stále
plynulým tempem brázdili uličky vinohradů. Hřebec již byl zcela mokrý od
potu a pára stoupala od jeho hřbetu k šedivému nebi jako kouřový dým. Po
zorání vinohradů v trati Ohrazené, jsme přejeli o kousek dál, kde byl
vinohrad nově vysazen a majitel chtěl vinici zorat. Chybou majitele však
bylo, že nejprve do připravených děr v louce vysadil rostliny a vztyčil
sloupky a následně celou plochu pokryl chlévskou mrvou. V místech jako je
toto, je postup opačný. Nejprve měl být pozemek zorán těžší technikou,
následně upraven tak, aby bylo možné sázet sazenice vína, poté
přiměřeně hnojit a pravidelně obdělávat půdu. Orat však drnovitou
louku, navíc plnou kamení, nemaje se kde zapřít, protože hnoje bylo po
kotníky, je nemožné. Po několika pokusech, kdy pluh vyskakoval ze země
pokaždé, když narazil na kámen a orba neměla potřebnou hloubku, bylo
rozhodnuto, že tímto způsobem se kýžený efekt nedosáhne.

Oráč i koně byli notně znaveni a po chvilce oddechu, naložení hřebců
a pluhu, se vydali pomalu z kopců do údolí a směrem k domovu. Oskar
Sněhota nikdy před tím tak těžké půdy ve vinicích neoral, ale svou
práci odvedl výborně. Dohodli jsme se na další úpravě oraných vinohradů
a více či méně se snažíme jeho doporučení plnit i dnes.

Tomáš Dibďák

Publikováno v Zajímavosti.